O včelkách samotářkách

Více o jednotlivých druzích včelek naleznete ZDE

Tipy jak samotářky na zahradu nalákat a jak je zde ubytovat naleznete ZDE

Samečkové žihadlo nemají, vetšina samiček sice žihadlo má, ale velmi často je zakrnělé a krátké, takže není schopné probodnout lidskou kůži. Ale samotářky, pokud to jde vždy raději volí cestu ústupu než útoku. Asi znají moudřé přísloví "moudřejší ustoupí", ale vědí, že ztráta každého života, na rozdíl od velkých rojů včel medonosných, je pro ně ztráta každého života fatální. Po našich zkušenostech, kdy jsme se často při našem pozorován pohybovali v těsné blízkosti samotářek a jejich úkrytů, je s klidem doporučíme i k dětem nebo alergikům. Nikdy se nepokusily nás napadnout, naopak raději zalezly houběji do svých úkrytů nebo odlétly. Samozřejmě při chytání do ruky a mačkání by se určitě bránily. Upřímně, stačí jeden pohled na hlavičku samotářky vykukující ze svého úkrytu a víte, že tohle stvoření vám neublíží, pokud vy nebudete ubližovat jemu.

Samičky nakladou do vhodné dutiny nebo chodbičky vajíčka, každému vytvoří zvláštní komůrku. Do té přidají zásoby potravy (směs pylu a nektaru) a dutinu uzavřou vhodným materiálem. Obvykle hlínou nebo kousky listů, záleží na druhu včelky. Z vajíček se vylíhnou larvičky a ty se v komůrce živí připravenou potravou. 

Po nějaké době se zakuklí a nakonec se z nich vylíhne nová generace. Někdy je v chodbičkách třeba deset kukel v řadě za sebou. Velmi často nejstarší kukla je na slepém konci chodby a musí tak počkat, až se vylíhnou všechny mladší v řadě před ní. Samičky se po vylétnutí spáří se samečky a celý cyklus se opakuje. Za svůj život postaví jedna samotářka maximálně několik desítek buněk a většinou uhyne dříve, než se z plodu vylíhnou další dospělé včely.

Fascinující na tom všem je i to, že u nás žije desítky druhů samotářek a každý druh má trochu jiný způsob života! Liší se vzhledem i velikostí. Najdeme mezi nimi malé trpaslíky, velké jen několik milimetrů, ale i samotářky velikosti čmeláků.

Některé druhy samotářek jsou vázány výhradně na určitý druh rostlin. Vylézají z dutinek až v době, kdy tyto rostliny kvetou a celý proces rozmnožování, kladení vajíček a zavírání domečků musí stihnout do jejich odkvětu.

I tady proto platí, že samotářky potěšíme co nejpestřejší zahradou, kde od jara do podzimu něco kvete. Čím více druhů kvetoucích rostlin, tím více druhů samotářek (ale i jiných opylovačů) můžeme pak na takové zahradě a v jejich úkrytech potkávat. 

O tom, že samotářkám (jako ostatně naprosté většině užitečných živočichů) škodí chemická hnojiva a postřiky, není sporu. Tvrzení, že jsou tyto přípravky zaručeně neškodné, jsou pouze zbožná přání výrobců  a nebo spíše jen reklamní slogany. Je například prokázáno, že postřiky proti mšicím hubí čmeláky, se  samotářkami to bude podobné. Je proto mnohem lepší využívat k nastolení přirozené rovnováhy na zahradě a pro hubení přemnožených hmyzáků další hmyzáky. Přirozeným predátorem mšic jsou například slunéčka, zlatoočky, ale i škvoři. Vybudování nebo zakoupení úkrytů pro tyhle tvorečky vám tak udělá stejnou službu jako postřik a navíc nezahubí potřebné opylovače.

 

 

Přestvůrka 162, Černé Voděrady, PSČ 281 63, e-mail: petr.dobry@hnutiduha.cz, www.hnutiduhastrednicechy.cz